Nejlepší filmy s ženskou hrdinkou

Ne vždy musí být ústřední postavou filmu muž a filmaři se často pouští do zajímavých experimentů s ženami v hlavních rolích. Na následujících řádcích se podíváme na pět zajímavých filmů, ve kterých ztvárnila hlavní roli ženská hrdinka.

Černá labuť (2010)

Depresivní honba za dokonalostí nám v prvé řadě vtlouká do hlavy neústupnou myšlenku, že balet opravdu není krásným a ladným sportem. Filmy vypráví příběh o fyzické i duševní proměně křehké baletky s výmluvnýma očima. Tu ztvárnila Natalie Portman. Divák je příběhem stále více vtahován, což je kouzlo podepisující téměř každou práci režiséra Darrena Aronofskyho. Natalie prochází silným vývojem, které jsou znázorňovány barvami a různými prostředními, v nichž se film odehrává. Zajímavé jsou také baletní sekvence, ve kterých může divák cítit každý pohyb, tak skvěle jsou zahrané.

Fargo (1996)

hustě zasněženém prostředí se rozehrává cynický thriller o několika výrazných postavách, jimž se postupně zcela vymyká z rukou naplánovaný podvodný únos. Uprostřed mužských intrik a chladnokrevných zabijáků se přitom ocitá poněkud roztržitá těhotná šerifka v podání McDormand, která síť podvodů úspěšně rozplétá a vnáší do změti absurdních a nepředvídatelných zvratů až roztomilý nadhled a lidskost, k níž může být divák empaticky nakloněn. Publikum totiž ještě lépe než ona ví, jakému nebezpečí se tímto vyšetřováním vystavuje (stačí zmínit jedno jméno – Peter Stormare), a čemu je vlastně na stopě. Fargo zůstává dodnes fascinujícím průsečíkem více osvědčených žánrů a směsí morálně pochybných postav, mezi nimiž je právě neškodně vyhlížející a přitom neústupná policistka nepostradatelným stabilním bodem.

Gravitace (2013)

Jeden z vizuálně nejpodmanivějších snímků historie bere řada diváků jako příběhově prázdné cvičení v kamerových exhibicích a počítačových tricích. Gravitace je naprosto okouzlující vesmírnou poutí, která není v žádném momentě samoúčelná a pouze na efekt, nýbrž precizně podřizuje své stylistické volby absolutnímu navázání na hrdinku a složité orientaci v prostoru, nesvázaném zemskou přitažlivostí. 90 minut lze prožít zcela mimo běžnou realitu, pociťovat natolik odlišné fyzikální zákony i na vlastním těle a vychutnat si závěr, který rozhodně spadá k těm nezapomenutelným. V tomto případě padaly Oscary určitě do správných rukou, byť Sandra si ho uzmula už dříve a za paradoxně slabší roli.

Mlčení jehňátek (1991)

Jeden z nejlepších a filmařsky nejkreativnějších krimithrillerů devadesátých let možná nejvíce energie čerpá z ďábelského výkonu Anthony Hopkinse, jenž za 16 minut před kamerou v kůži Hannibala Lectera zanechává dojem, že prostupuje doslova celým filmem. Co se na první pohled jeví jako přímočaré vyprávění o pátrání po šíleném masovém vrahovi s pomocí ještě šílenějšího masového vraha, je ve skutečnosti psychologicky hutným zobrazením podceňované ženy v bestiální mužské společnosti – Starlingová je mladá ‚teoretička‘, která se zatím pouze zacvičuje a nemá zkušenosti z terénu, když je vhozena do společnosti Lectera, jenž se sám pasuje do role vyšetřovatele a pomáhá odhalovat její utajované vnitřní zkušenosti a pohnutky. onathan Demme odvedl při adaptaci skvělého románu vskutku senzační práci a plně zachoval psychologickou vytříbenost, kterou zároveň funkčně zvýraznil až hororovou inscenací a nepolevující atmosférou morální zkázy a fyzického hnusu.

Sophiina volba (1982)

Psychologicky náročný příběh trvale traumatizované Sophie, která se coby přeživší koncentračního tábora vyrovnává se svou minulostí po boku poněkud excentrického přítele Nathana, opravdu z velké části stojí na jejím emocionálním projevu – to je dáno ostatně tím, že Sophiina volba opravdu nepojednává pouze o oné strašlivé volbě, která v podstatě definuje náladu vyprávění, ale zaměřuje se na zvláštní charisma poznamenané ženy, kterou ovlivňuje nejen minulá zkušenost, ale rovněž problematický a osudový vztah s narušeným Nathanem, jehož nezapomenutelně ztvárnil herecký sympaťák Kevin Kline.